Jehličnaté okrasné dřeviny 

Jehličnaté okrasné dřeviny

Jehličnany zaujímají v sadovnictví zvláštní postavení, pro svůj specifický výraz a pro svoji jedinečnost v době vegetačního klidu. V této době jsou totiž téměř jediným oživujícím prvkem. Naprostá většina jehličnatých dřevin je neopadavá, tedy stále zelená. Z opadavých se u nás nejčastěji pěstuje Modřín ( Larix ).

Základní rozdělení čeledí:

• Taxaceae – tisovité: nejdůležitější z této skupiny je Tis ( Taxus )
• Pinaceae – borovicovité: čeleď zahrnuje rody – jedle ( Abies ), Cedr ( Cedrus ), modřín ( Larix ), smrk ( Picea ), borovice ( Pinus ), douglaska ( Pseudotsuga ), pamodřín ( Pseudolarix ) a jedlovec ( Tsuga )
• Taxodiaceae – tisovcovité: pěstují se spíše v teplejších oblastech, nejznámější jsou tisovec ( Taxodium ) a metasekvoje ( Metasequoia ).
• Cupressaceae – cypřišovité: čeleď převážně se šupinovitými listy například zerav ( Thuja ), cypřišek ( Chamaecyparis ) nebo jalovec ( Juniperus ).

Z hlediska použití můžeme jehličnaté okrasné dřeviny rozdělit například podle vhodnosti do různých druhů půd a podmínek, podle rychlosti růstu, podle maximální výšky, podle použití do živých plotů, větrolamů nebo do skalek atd.

Při použití musíme brát na zřetel místo kde rostlina poroste, jak se daná rostlina hodí do kompozice a další a další hlediska. Výsadby by proto neměli být nahodilé, měli by vycházet z nějakého plánu a vše by mělo být dobře a dopředu promyšleno. Nákup, výsadbu a péči je vhodné konzultovat s odborníky.